Karlovarský kraj: V systému značených turistických tras je stále co vylepšovat

V letošním roce jsme se snažili udělat maximum nejen pro TOP projekt Karlovarského kraje Hřebenová trasa Krušných hor – západ, ale také pro budoucí začlenění Valečské domény do systému turistických značených tras. Typování možného průběhu tras ještě není úplně dokončeno, ale na úseku mezi Valčí a rozhlednou Vochlice už by se příští rok značit mohlo. Obec Valeč a KČT, odbor Barokní Valeč už s některými vlastníky zahájily jednání o souhlasu s vedením trasy (viz přiložená tabulka) a na podporu jejich snažení obdrželo všech patnáct vlastníků pozemků v plánované trase jménem předsedy KČT, oblast Karlovarský kraj žádost o podporu a součinnost pro realizaci první značené pěší turistické trasy z Valče k rozhledně Vochlice v roce 2022. 

Z hlediska cestovního ruchu a možností k pěší turistice jde o dosud opomíjenou část Karlovarského i Ústeckého kraje, která má ale obrovský potenciál jak pro návštěvníky a turisty, tak pro ekonomiku Valče i Valečského zámku a na ně navázané služby. A to i přes současné nedostatky infrastruktury a možnosti veřejné dopravy do Valče. Rozumný rozvoj cestovního ruchu a turistiky samozřejmě může prospět i městům a obcím na druhém konci plánovaných tras – Lubenci, Krásnému Dvoru a Chyši. To ostatně potvrzuje rozvoj turistického značení Klubu českých turistů i jejich německy mluvících předchůdců už od konce 19. století, kdy obce, hospodští i ubytovatelé lobovali, aby turistická značená trasa vedla právě kolem jejich podniku.

Nyní máme historickou možnost propojit turistickým značením Krásný Dvůr, Valeč, Chyši a Lubenec a umožnit tak zájemcům vícedenní pěší putování touto krásnou krajinou s možností ubytování, stravování i hromadnou dopravou do výchozích míst.

Předpokládáme vedení trasy v této dispozici https://mapy.cz/s/menuferupa. Přestože (a nebo právě proto), že jde o území málo osídlené není zde mnoho cest vhodných pro pěší turistiku na výběr.
Doufejme, že dobrovolnická práce členů Klubu českých turistů v tomto projektu nezůstane osamocena a také se v rámci své působnosti připojíte k úspěšné realizaci této část projektu i vyznačení dalších dvou tras v roce 2024.

Proč chtít v barokní krajině v okolí Valče turistické značené trasy pro pěší

Tradice značení turistických značených tras v naší zemi je dlouhá už víc, než 130 let a první značené trasy vznikaly ještě před založením Klubu českých turistů. Ale teprve KČT a jeho nástupci dali zejména s podporou tehdejších vlastníků pozemků z řad šlechty a později nově vzniklého státu značeným turistickým trasám řád a logickou návaznost. Řada turistických tras vznikala i na přání majitelů stravovacích a ubytovacích zařízení právě z řad podporovatelů ze soukromého sektoru a tam, kde turistické značené trasy vznikaly, těžila z rozvíjející se turistické návštěvnosti hostinská činnost i návštěvnost památek.
Turistické značené trasy KČT mají ještě jeden pozitivní efekt. Kromě nasměrování turistů do atraktivních výletních míst a k restauračním a ubytovacím kapacitám, je to skutečnost, že turisty vedou krajinou po jedné vyznačené cestě, zvolené tak, aby neměli důvod pohybovat se tam, kde by to mohlo vadit buď vlastníkům, nebo z hlediska ochrany přírody. K tomu je ale nutné volit takové cesty, po kterých se dobře chodí – s vhodným přírodním povrchem. Zájmy obou stran bere v úvahu i Rada značení KČT a snaží se v maximální míře vlastníkům pozemků vyhovět. V některých případech ale části pozemků na průchodu v krajině tvoří bariéru a nezbývá, než se spolehnout na shovívavost a soudnost druhé strany a zvykové právo v daném místě.
Obdobně postupují i vyspělé evropské státy a všichni členové Evropské asociace turistických klubů, jejímž je KČT uznávaným a respektovaným členem.
U nás, zatímco český stát a samosprávy turistický ruch včetně údržby a obnovy turistických značených tras ve velkém podporují a vítají jako nemalý zdroj příjmů pro podnikatelský sektor a tím i pro stát, snahy o dohody s vlastníky a nájemci o volný průchod českou krajinou stále ještě naráží na nepochopení a nezájem o možný profit ze služeb využívaných návštěvníky a turisty.

České právo přiznává každému „právo na volný průchod i přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí újmu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv“ a zároveň „při oplocování nebo ohrazování pozemků, na které se vztahuje právo volného průchodu, musí vlastník zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku“. Z řady důvodů je tedy systém značených turistických tras a vzájemná dohoda KČT s vlastníky vhodnou strategií, jak ochránit práva vlastníků a zároveň zajistit volný, bezpečný a pokud možno i příjemný průchod krajinou.
Je pravda, že z této právní úpravy jsou vyjmuty pozemky fyzických osob ve volné krajině, ale často jsou právě na nich historicky doložené veřejné cesty vhodné k průchodu po turistické značené trase bez toho, že by se průchozí pohyboval v jiných částech pozemku, kde to pro vlastníky není žádoucí. Barokní krajina v okolí Valče je typickým příkladem takého území.
V očekávání rozvoje cestovního ruchu a zájmu turistické veřejnosti o krajinu v okolí Valče v nejbližších letech až o desítky procent, je jistě výhodnější v krajině vhodné trasy vyznačit, než spoléhat na to, že mají návštěvníci dostatek rozumu a zkušeností, že se nebudou pohybovat tam, kde je to (zejména) z hlediska vlastnického práva a rizik plynoucích z nekoordinovaného pohybu návštěvníků nežádoucí (nejde jen o turisty, kteří ví, jak se mají v krajině chovat a pohybovat). Výkřiky vlastníků typu „turisté by se měli střílet“ nejsou řešením a nikomu neprospějí.
Pro úplnost je ještě nutné zmínit riziko neukázněnosti jednotlivců, které je nutné řešit s použitím dostupných právních prostředků, tedy Policie ČR a orgánů ochrany přírody. Bohužel, často i vlastníci pozemků nejdou příkladem a v krajině často potkáváme nepořádek související s jejich hospodářskou činností a necitelnými zásahy do krajiny. Z vlastní zkušenosti vím, že lidé se většinou k navštívenému místu chovají tak kladně, jak to vidí a cítí od vlastníků. Je jedno, jestli je to zemědělec, obec nebo lesní správa.

Veřejná přístupnost krajiny v České republice a právo vstupu do lesa
Podle § 63 českého Zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) má každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmustátuobce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí újmu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy. Při oplocování nebo ohrazování pozemků, na které se vztahuje právo volného průchodu, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.
Rozlišování práva průchodu podle toho, zda pozemek vlastní fyzická nebo právnická osoba, koliduje s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
Právo na volný průchod se nevztahuje na zastavěné či stavební pozemkydvory, zahradysady, vinicechmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půdalouky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy mohou stanovit další omezení nebo upravit právo průchodu odchylně.
Zdroj: Veřejná přístupnost krajiny – Wikipedie (wikipedia.org)

Právo vstupu do lesa
Podle § 19 Lesního zákona (289/1995 Sb.) má každý právo vstupu do lesa bez ohledu na to, komu les patří, s výjimkou vojenských lesůchráněných územíškolek a plantáží (viz § 3 odst. 2), oborbažantnic atd., kde režim vstupu určuje vlastník. Obec s rozšířenou působností může na dobu nejvýše dvakrát tří měsíců ročně nařízením dočasně vstup do lesa zakázat. Zakázáno je rovněž vstupovat na místa, kde se provádí těžba dřeva nebo manipulace s vytěženým dřevem. Právo vstupu do lesa může být omezeno také na základě jiných zákonů, například v rámci režimu ochrany vodních zdrojů, zvláště chráněného území atd.
S právem vstupu do lesa je zákonem přiznáno i právo sbírat v lese suchou na zemi ležící klest a lesní plody pro osobní potřebu. Mimo lesní cesty nebo značené cesty je však (§ 20 lesního zákona) zakázáno jezdit na kolesaníchlyžích a koních a obecně je zakázáno do lesa vjíždět motorovými vozidly. Na vlastníka a nájemce lesa se tyto zákazy nevztahují a vlastník lesa z nich může udělit výjimku. Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat jen na základě předchozího oznámení orgánu státní správy lesa (zpravidla úřadu obce s rozšířenou působností), který je oprávněn stanovit omezující podmínky.
Zdroj: Veřejná přístupnost krajiny – Wikipedie (wikipedia.org)